Autentické výpovědi

  • Podělte se také o Váš příběh… třeba zde v komentářích, nebo ve svém okolí.

Informujte se a čtěte příbalové informace. Rozhodujte se podle své svobodné vůle. Jsou případy, kdy HA pomohla a nezpůsobila potíže. Nicméně tyto výpovědi jsme našli během chvilky na internetu:

Nikdy bych to už znovu nebrala, ale když jsem začala, tak těch informací nebylo tolik – ani sami doktoři nevěděli, co to z dlouhodobýho hlediska udělá. A na druhou stranu – jo, je to svinstvo, hrozný, mění to jak osobnost, nálady, chutě, tak hlavně zdravotní stav, ale každej ví, proč to bere…

<3 <3 <3

Mě dělala migrénu antikoncepce. Nikdy by mě to nenapadlo. Brala jsem ji dlouho bez potíží, tak mě vůbec nenapadlo to s ní spojovat. Až obvodní lékařka mě na to upozornila a po vysazení jsem měla ještě asi půl roku, ale čím dál tím slabší.

<3 <3 <3

Před třemi týdny jsem vysadila. Ztratila jsem hodně vody a cítím se mnohem lépe. Už mi tolik neotékají nohy.

<3 <3 <3

Brala jsem jí 8 let. Nepřibrala jsem, nezhubla. Žádná změna. Jak holky píšou, první 3 měsíce po vysazení ale šílený hormonální výkyvy – jako 3 měsíce trvající PMS, pláč, smích a hlavně neskutečná chuť na sex. Už neberu 2 roky. A je mi líp než kdykoliv předtím.

<3 <3 <3

A ještě jeden příběh naší rodiny:

HA jsem brala přibližně dva roky. Mámě pak při plicní embolii zjistili, že je nositelkou trombofilní krevní mutace (mutace faktoru 5-Leyden). Následně tuto „vadu“ zjistili i mně – a okamžitě zakázali brát HA, protože zvyšuje riziko trombofilie a v kombinaci s relativně častou „vadou“ krve jde v podstatě o smrtící koktejl. Kdybych si zlomila nohu, ruku, šla na operaci a nebyla se delší dobu schopná hýbat, mohlo se mi stát to, co mámě. Nemluvě o dalších „nehodách“ – mozková mrtvice, srdeční kolaps… O tomhle riziku mi gynekolog nic neřekl. Ani jsem o něm neslyšela nikde jinde. Rozhodně mě na tuhle vadu krve nikdo netestoval. Řešila se játra a hlavně se řešilo, jestli mi HA nezpůsobí akné či nadváhu… V podstatě prkotiny v porovnání s tím, co hrozilo. Teď čekám druhé dítě, celé těhotenství si musím píchat injekce na ředění krve, abych mohla prcky donosit a nestalo se nic jim ani mě a pokračovat budu i v šestinedělí. Bez informace o tom, že mám „vadu“, bych mohla opakovaně potrácet a trápit se, že jsem neplodná. Zpětně jsem vlastně ráda, že mi HA zakázali. Tělo je ve svém rytmu a na těhotenství jsem nikdy nečekala dlouho.

35 komentářů u „Autentické výpovědi“

  1. Ja jsem v 18 prodelala tezkou mrtvici pri ktere mi nedavali skoro zadnou sanci na preziti natoz aby mohla nekdy se o sebe postarat. Paradoxni embolizace pres nepoznany defekt septa komor (prisli na to az kdyz chteli prijit proc jak se to stalo kdyz jsem upadla do komatu) Probuzeni bylo nejhorsi peklo. Ochrnuta polovina tela, nedokazala jsem mluvit (odumrelo mi recovy centrum) a jediny co mi zbylo bylo porozumeni (vsechno co rikali rodicum kteri za 2dny oba zesediveli tak jsem vnimala) chtela Jsem kricet. Neslo to. Magneticka rezonance vysla tak ze jsem prisla o skoro polovinu levy hemisfery. mela jsem stesti ze se mi to stalo v brzkym veku protoze i pres to vsechno jsem za pul roku vybeha na kurt a za 8mesicu po tom na inline brusle. Samorzejme tam byla i vule a vyborna fyzioterapuetka. Podle neurologu ten pohyb prevzal ta druha prava hemisfera. Jsem po tom 5let a jsem vdecna ze se o tom zacina mluvit vic a vic. jinak testy na trombifilni mutace mi vysli negativne…. Podle doktoru to byla HAK (brala jsem YAZ – antikoncepce na ktery USA a v Kanade lide vysoudili nekolik miliadr od vyrobce Bayer) plus stres a blba chripka… vzdycky kdyz jdu na kontrolu a vidim i ty mlady holky na voziku po mrtvici hlavne kvuli HA tak nechapu jak to muzou gynekologove psat. meli by chodit na staze na neurologii, pry dovezou do te nemocnice, kam jsem se dostala, 2 holky za tyden s mrtvici kvuli HA. Bohuzel je v antikoncepci moc penez.

  2. Půl roku po vysazení HA se tělo začalo čistit, do té doby jsem si myslela, že mě příznaky z vysazení minuly. Houby, záda, obličej, dekolt. Vlasy – padají. Dobře funguje Bioderma, ale pochopitelně ne na 100%. Tělo se brání tak, že kosmetika funguje pouze jako tlumič. Sport a zdravá strava dělají určitě taky svoje a jsem si jistá, že nebýt dobré životosprávy a adekvátní péče, mohla bych se z fleku zavřít doma a raději nikam nechodit. HA jsem brala od 16ti let do 22 , mezitím jsem vysadila na 1,5 roku, poslední vysazení bylo kvůli podezření na Embolii. Slovy obvodního lékaře: okamžitě vysadit. Dýchavičnost, funění, bušení srdce, náhle zvýšený tlak. Tyto příznaky po vysazení přešly. Za mě NE. A rodiče, kteří to nechávají napsat dcerám jen proto, aby jim domů nepřišly těhotné jsou idioti. A ne, nemám slušnější výraz po ruce.

  3. Když mi ty prášky psal, byl to nejhodnější pán na světě.

    “Budete mít hezčí pleť. I když ne, že vy byste to potřebovala,” lichotil. “Mam tu pro vás ještě jinou variantu než prášky, ale ta neni tak výhodná. Krevní testy dělat nemusíme, ani nemusíme řešit různé značky, napíšu vám ty prášky, se kterýma jsou všechny spokojené. Dívky se po nich často vyklidní, srovnají se jim hormony, uvidíte, budete spokojená.”

    Už po měsící jsem tam seděla zase. Rozházená jako nikdy, svý tělo mimo kontrolu. Celej život mi tělo pracovalo spolehlivě jako hodinky, teď v celý oblasti břišní jen bordel, zmatek, bolest a krev. Měsíc v kuse.

    “Víte co, jestli chcete otěhotnět, tak ty prášky teda neberte no, já vám je nenutim,” bouchly doktorovi nervy hned po tom, co mě sjel za to, že je mi blbě proto, že sem to svinstvo nebrala pravidelně s přesností na hodiny. A taky ta kombinace s alkoholem je samozřejmě smrťák – můžu si za to zkrátka sama, že je mi blbě.
    Když na mě ale vybalil ten kec o otěhotnění, kterým jakoby řikal – “buďto budeš brát, co sem ti napsal, nebo se di bodnout,” samotnému mu došlo, že to přehnal, a začal zase hrát hodnýho policajta. Ačkoli jsem mu jako pacientka několikrát řekla, že tohle brát nechci, že mi to nedělá dobře, že jsem za celej život neměla v sobě takovej bordel… tak pan doktor mi trpělivě vysvětloval, že se to časem spraví a ať to samozřejmě beru dál, další prosim.

    Vyšla jsem z ordinace s tím, že nemám jinou možnost. Že se to celý srovná nějak samo časem. Ale pak jsem si uvědomila, že je to sakra moje tělo a ne jeho. A že doktor, kterej mě nutí brát prášky, který mi očividně škoděj, neni doktor. Nevzala jsem si tu piluli už ani jednou a do pár dní se všechno vrátilo do mýho zdravýho normálu.
    Pan MUDr. si může bejt jistej, že mě na svým křesle už nikdy neuvidí. Přesto věřim, že mu byznys dál vesele šlape.

    1. Nechodila jsi k tomu stejnému, co já? V 17 letech mi předepsal prášky, krevní testy nejsou potřeba, ten obsah hormonů je tak malý a má tak malý vliv na tělo, že to není potřeba. Po měsíci neustávající menstruace jsem u něj byla znova. Čekala jsem, že se to bude řešit, že je tu něco hodně špatně. Odpověděl mi něco z cesty. Mám to brát dál. Tohle se mi pak stalo vícekrát. Nakonec mě uzemnil hláškou, že si snad nemyslím, že mi ty prášky budou fungovat správně, když jsou dělaný na 50-ti kilové ženy. Tohle je drzost. Já teda tlustá nejsem, ale měřím 187, což viděl od mé první návštěvy. Odešla jsem k jinému doktorovi. Od neustávající menstruace mi chtěl ulevit další antikoncepcí. Tak nevím. Místo ordinace by si mohli hned otevřít okénko na prodej antikoncepce.

  4. Hormonální antikoncepci jsem začala brát víceméně kvůli přítelovi (což je bohužel častá situace), byl to první vážný vztah, tak jsem o tom více nepřemýšlela. Dotyčný na ,,prášky“celkem naléhal; pro kluky je to pohodlné a bezstarostné – tento přístup a vidění světa už tenkrát mohl být signál charakteru následujícího vztahu, ale takové věci se vidí až zpětně. 😉 Bylo mi 18 pryč, moje tělo bylo hormonálně ,,srovnané“, menstruace pravidelná, pleť bez problémů, a již tenkrát jsem byla v rámci HA uvědomělá a před užíváním jsem podstoupila jaterní i genetické testy na leidenskou mutaci. Užívání nic nebránilo a nutno podotknout, že jediný cíl braní HA pro mě byla čistá ochrana před otěhotněním, což by, jak se domnívám, tak mělo být a bohužel u mladých slečen, většinou není. Prášky jsem brala 4,5 roku s tím, že výše uvedený vztah skončil do roka, takže další roky užívání prášku byly vlastně zbytečné…ale všechny dámy se mnou budou souhlasit s tím, že člověk si na režim s HA velmi rychle zvykne – žádné obavy z otěhotnění, ,,menstruace“ (=pouze krvácení ze spádu hormonů, s přirozenou menstruací to nemá nic společného) chodí na čas, krvácení mimo předem daný týden, téměř nemožné, dokonalá pleť atd…ale po nějaké době jsem zaregistrovala změnu povahy. Vždy jsem byla celkem úzkostlivá, ale ne v takové míře…začala jsem na sobě pozorovat na rovinu depresivní stavy, které neměly racionální důvod; v mém životě se nic tak špatného nedělo, abych na to musela reagovat tímto způsobem…začalo mi přímo ,,hrabat“. Výkyvy nálad a podivné chování se začalo zhoršovat a já si skutečně přiznala, že to může souviset s hormonální antikoncepcí. Začala jsem se o to více zajímat a právě zkušenosti ostatních žen mě přivedly k tomu kroku to vysadit – > z těchto důvodů sem i přispívám svým příběhem, protože v tom skutečně vidím smysl a ráda bych motivovala další ženy při rozhodování, nad kterým jsem stála já. Ono to není lehké, protože zároveň s kladnými názory také všude slyšíte, jaká to bude ,,pecka“ – horší pleť, menší prsa, menší zadek, chaos v těle, nepohodlný sex. Šla jsem do toho i s tímhle vědomím, protože touha být v pohodě byla silnější a pokud člověk přistoupí na tu zprofanovanou ,,metodu“ ,,pro a proti“, dojde k tomu, že psychiká pohoda skutečně vítězí. Nyní jsem necelý rok po vysazení a je to O 100% LEPŠÍ! Nálada se zlepšila téměř okamžitě, již první měsíc po vysazení jsem zažila doslova euforické stavy štěstí, velmi rychle pocítíte takový vnitřní klid se schopností lepších prožitků a radosti z maličkostí. Velmi zřetelně teď dokážu zhodnotit můj přístup k životu během braní a teď – člověk žil jaksi ,,na autopilota“, jaksi naprogramovaně, necítil své tělo, své přirozené procesy v těle související s menstruačním cyklem, od čehož se odvíjí celé reprodukční chování, takže i vztahy… čekala jsem od vysazení lepší náladu a psychiký klídek a to se dostavilo. Říká se, že se tělo hormonáně vrátí zpět do stavu před užíváním,což je mých 18-19, kdy jsem byla zřejmě již v rovnováze, takže já jsem žádnou významnou fyziologickou změnu nezaznamenala,…jen je mi prostě líp a více ,,dýchám“. Přeju všem ženám, které trápí psychické problémy a poslední věc,kterou ještě v rámci snah to vyléčit neudělaly, je vysazení HA, aby to zkusily a podařilo se. 🙂

  5. Antikoncepci jsem brala 4 roky a měla přesně opačné účinky, než o kterých všichni mluví: krvácení delší a silnější, bolesti hlavy a zad při menstruaci a zvyšující se deprese před menstruací. Když jsem HA vysadila, vše ustalo, bohužel mentruace také – už ji nemám asi 6 let. Amenrrhoeu se lékaři snažili „léčit“ hormonální substitucí (jako by se tím řešily problémy, kvůli kterým jsem vysadila…), po měsíci šílených migrén a rozostřeného vidění jsem ji vysadila také. V současné době odmítám léky a snažím se pouze o přírodní léčbu: jóga, akupunktura apod., třeba se menstruace někdy vrátí, uvidíme..

  6. Antikoncepci jsem brala od 18. Po čtyřech letech užívání jsem skončila na JIP nervového oddělení s tím že nefunguje levá polovina těla. První otázka všech byla kouříte nebo berete antikoncepci? (jsem nekuřačka) Po všech možných vyšetření – magnetické rezonanci, lumbální punkci, holter, jícnové echo. Prostě nejdřív mi hledali vadu na srdci, asi sami doktoři nechtěli věřit tomu, že tam mají další holku s mrtvicí po antikoncepci. Nakonec se prokázalo, že mám leidenskou mutaci a že mi vůbec pan doktor neměl antikoncepci napsat. Neurolog i hematolog se divili, že jsem nikdy nebyla na krevních testech a bohužel jsem nikdy nebyla ani na jaterních. Co je nejhorší tak můj tehdejší doktor ty testy nedělal nikomu a co vím ani je nedělá. Musela jsem si najít jiného gynekologa, protože tomuhle už nevěřím. Sice má přístroje na všechno možný, ale to, že jsem kvůli němu málem nechodila mu nezapomenu. Takže za mě určitě NEBRAT. Chránit se před otěhotněním jde i jinak!!!

  7. Hormonální antikoncepci jsem začala brát v 17ti a brala jsem ji jen několik měsíců. Měla jsem tehdy čerstvě přítele a nechtěla jsem otěhotnět. Co mně však čekalo byla šílená bolest prsou po celou dobu co jsem brala prášky, minimální chuť na sex, dokonce jsme museli používat lubrikant, protože proste nikde nic. Byla jsem jako někdo jiný, náladová, nesvá. Po nějakém čase jsem začala cítit tlak na hrudi a bolesti v lýtkách. Gynekologička všechny moje pocity vyvrátila s tím, že to se mi jen zdá, že mám víc cvičit, že výsledky krve nic nebezpečného nenaznačují. Já jsem s tím však okamžitě přestala. Antikoncepce jsou hormony a nic jiného, jejich vliv na tělo je obrovský a v podstatě to úplně změní osobnost ženy. Přítel s mým rozhodnutím souhlasil a podpořil mě, jsme spolu již 6 rok, používáme kondomy a vše je ok. Skutečně to jde jinak. Dámy, neničte si tělo! Kondomy jsou bez vedlejších účinků 😉

  8. Začala jsem brát antikoncepci asi v 16, ale už předtím, ve 13 (!), se mi ji kvůli akné snažili nacpat kožní lékaři. To naštěstí tehdy mamka nedovolila. O žádné alternativě jsem netušila, tak jsem to prostě brala. Do svých 22, než jsem se odhodlala po konzultaci s psychoterapeutem s ní přestat, jsem měla:
    – 10 kg navíc, kterých se zaboha nedalo zbavit, což mi v ranějším věku způsobilo i bulimii;
    – deprese;
    – naprosto neovladatelné střídání nálad od apatie až po hysterii;
    – akné;
    – sebevražedné myšlenky.
    Po vysazení jsem do půl roku bez jakékoli změny životního stylu zhubla a „zešťastněla“. 🙂 Cítím se konečně jako já, a ne jakási nepředvídatelná a labilní bytost. A funguji takhle už pár let beze změny.
    A protože si myslím, že v ruku v ruce s kritikou by mělo jít i řešení, doplním, že místo antikoncepce používám spermicidní krém Pharmatex.
    A držím palce všem, co mají obdobné problémy, aby se jich brzy zbavily! Je to fakt úlevné. <3

  9. HA jsem brala od 16 do 26 let. Bez pauzy. Bylo to pohodlné, hlavně pro muže, protože „s kondomem mě to nebaví, tak zobej prášky“. Do teď si tohle rozhodnutí vyčítám. Až teď zpětně si uvědomuji, že ze mě HA udělala robota bez ženskosti. Přibrala jsem 20 kilo, která nešla dolů, byla jsem emocionálně nevyrovnaná, bez energie, elánu, bez chuti na sex, chovala jsem se spíš jako kluk než jako holka. Největší legrace byla, že když jsem svoje hrozné nálady a návaly zlosti, které ze mě dělaly běsnící bestii, popisovala svojí gynekoložce, řekla mi, že si to vymýšlím, že nemůžu mít ani PMS a je to všechno v mojí hlavě. Po vysazení prášků jsem se po deseti letech najednou probudila. Dokonce se mi nezhoršila ani pleť a úspěšně hubnu. Návaly špatných nálad si už užívám jen v rámci PMS týden před. Sice mám bez HA poměrně velké bolesti břicha, ale to už patří k ženskému údělu. Raději to, než nebýt sama sebou. Jinak jsem šťastnější a spokojenější. Hlavně jsou jiné způsoby antikoncepce, která zároveň neničí životní prostředí. Vodu plnou hormonů pijí nejen rostliny a zvířata, ale i naši muži. A pak se ptejme, co způsobuje neplodnost. Říkám ne, nikdy víc a nikdy svým dětem!

    1. Zdravím, jestli jste ještě nezkoušela, tak na bolesti – ženský čaj s obsahem kontryhele, pupalkový olej, hořčík – základ. Plus mám ještě dobrou zkušenost s ostropestřcem a kotvičníkem. Na fyzické bolesti mi pomáhají až neuvěřitelně. Emoční bolesti bohužel musím přestát.

  10. Děkuji za otevření tématu. Hormonální antikoncepci jsem začala brát v 18 letech. Brala jsem ji 10 let bez obtíží. Dokonce jsem si vyžádala a doplatila vyšetření trombogen, abych si byla jistá, že nemám žádnou genetickou mutaci, která by mohla společně s antikoncepcí způsobit trombózu nebo embolii. V září 2015 jsem si způsobila vyvrtnutí kotníku a dostala jsem měkkou ortézu cca na týden. Samozřejmě žádné ředění krve injekcemi, protože úraz nebyl vážný, ani fixace nebyla pevná. Po třech dnech začala noha otékat a bolet. Na kontrole v nemocnici, kam jsem přišla s podezřením na trombozu a upozornila jsem na užívání antikoncepce mi sdělili, že je to v pořádku, že tento úraz může bolet a bolest vystřelovat do lýtka. Doporučili klid a nohu nahoře a mazání ibalgin krémem. Po dalších dvou dnech, kdy začala noha modrat, bez příšerné bolesti jsem se už nepostavila jsem se nechala odvézt do nemocnice, kde mě okamžitě poslali přednostně na ultrazvuk a po potvrzení trombózy v lýtku, která sahala nad polovinu lýtka mě okamžitě na týden hospitalizovali, nízkomolekulární heparin, warfarin na 4 měsíce a vysazení antikoncepce samozřejmě. Na trombogenu, ani na následných genetických testech na hematologii nezjistili žádnou, ani vzácnou mutaci. Antikoncepci mám doživotně zakázanou samozřejmě. Momentálně se cítím celkově lépe, už mě tak často nebolí hlava a nedávno jsem si uvědomila, že časté noční i denní křeče v lýtkách nejspíše nebyly způsobeny nízkou hladinou hořčíku, jak jsem se domnívala. Stejně tak se mi změnily nálady, celková únava a pocit k lepšímu.

  11. HA jsem začla brát v 15ti, brala jsem ji 7,5 let a vystřídala jsem dohromady 6 druhů (!!!).
    Užívání u mě nikdy nevyústilo naštěstí v žádnou mrtvici nebo trombózu, ale hormony mi nikdy nesedly, takže bych se s Vámi ráda podělila o své zkušenosti.
    Níže jsem vypsala přehled všech HA, co jsem kdy brala. Vím to přesně na rok, měsíc i den, protože jsem si při poslední návštěvě gynekologie vyfotila všechny svoje záznamy z prohlídek. Je to docela zajímavé, při mé první návštěvě gynekologie mi paní doktorka udělala pouze prohlídku a potom ni předepsala prášky, že jsou super a jsou pro mladý holky. Na nic se neptala, krev taky nevzala, ale v kartě mám napsanáno „Terapie: důkladně poučena o HAK“.
    Prášky jsem pořád dokola měnila, protože bylo neustále něco v nepořádku, o náladovosti, otupělosti a depresích ani nemluvím.. Neustálé mykózy, špinění mezi cykly, nulová chuť na sex, při Jeanine v 16ti letech migrény, kdy jsem ztrácela dočasně zrak na jedno oko…
    Avšak cenu pilulka roku jednoznačně vyhrává Velmari, kterou mi paní doktorka předepsala „protože Vám žádná nevyhovuje, s touhle budete určitě spokojená, je skvělá, žádné potíže, na chuť na sex to nemá vliv, krásná pleť, ještě krásnější vlasy, ne slečno, žádná jiná možnost není, Vám asi obecně nedělají dobře hormony, blá blá blá“.. „ale je teda o trošku dražší, ale je to přesně pro Vás, uvidíte“. Jojo, Velmari byla super. Stálo to skoro tisícovku, menstruaci jsem nedostala vůbec, takže panika z těhotenství, což se mi v druháku na vysoký moc nehodilo, neustále jsem byla nervózní a nesvá. Potom začly přicházet stavy, kdy je člověk úplně na dně a chce vyskočit z otevřeného okna jenom proto, že je otevřené a že vlastně proč ne…. Hnus!!! Všechno jsem to popsala doktorce a v kartě mám napsáno „necítí se dobře, zhoršení pleti“.
    Už dlouhou dobu jsem hledala alternativu antikoncepce, ale nehormonální. Doktorka mi pořád tvrdila, že nic kromě kondomu neexistuje a to já přece nechci a další kecy.. Existuje toho spousta. Ale když si koupíte pesar přes internet, tak z toho vaší doktorce nekápne ani koruna, za to když vám předepíše prášky za litr od jejího smluvního partnera, je jí jedno, že se chcete bezdůvodně zabít, hlavně, že má za to dost peněz.
    Hormony se mi dávaly dohromady asi rok a tělo mi to dávalo pěkně znát ve všech různých formách. Za mě prášky UŽ NIKDY VÍC!! Už skoro dva roky používám podle nálady pesar a kondom a vše je ok. Najednou nejsem zapšklá, náladová, ledová královna, upjatá a další vlastnosti, kterých si teď všímám o to víc na ostatních.

    Holky, je to jenom na Vás. Práškama si ničíte tělo, mozek, ducha, všechno. A pokud nějakej kluk „kondomy nepoužívá“, tak o vás tolik asi nestojí…

    – Lyndinette (2006)
    – Pramino (2007)
    – Milligest (únor 2008)
    – Jeaninne (srpen 2008)
    – Lyndinette (2009)
    – Velmari (prosinec 2013)
    – Mercilon (březen 2014 – květen 2015)

    P.S. vysaďte dokud to jde, než Vám řeknou (stejně jako mojí kolegyni), že už jste moc stará na vysazení, protože by to po tolika letech nadělalo „velkou neplechu“, kdyby se vaječníky začaly probouzet.
    Vaječníky totiž celou dobu, co berete HA, spí. Dokonce i na ultrazvuku doktor pozná, zda berete nebo ne…

  12. HA jsem brala od 18 cca 14 let (!) bez pauzy. Doktorka mi je psala jak bonbóny. Když neseděly jedny, napsala jiný, vždyť to přece není problém. Poslušně jsem zobala. Když mi je předepisuje MUDr., tak to je přece správně. Dodnes si to strašně vyčítám. Zahodila jsem to v momentě, kdy jsem špinila 3x do měsíce. Nevím, jak to popsat líp, ale najednou jsem se poprvé v životě (nekecám, bohužel) CÍTILA JAKO ŽENSKÁ!!! 🙂 Pak jsem chtěla otěhotnět. Diagnóza: polycystické vaječníky a otěhotnění bude problém. Nevím, zda to souvisí, ale já cítím, že jo, že to bylo z toho. Naštěstí mi byl vesmír nakloněn a otěhotněla jsem bez problémů. Ale to svinstvo už nikdy nechci ani vidět. Jinak dnes zpětně vím, že kromě častého špinění u mě HA vyvolávala i suché oči (dlouho jsem nesnášela kontaktní čočky) a také suchost při sexu (což se dnes zlepšilo, ale bohužel stav před práškama se už nevrátil). Doufám, že osvěta bude čím dál lepší a mladé holky to nebudou už tolik brát.

  13. HA jsem brala od 17 do 22 let. Myslela jsem si, že už jsem byla dost vyspělá a tolik mě to nerozhází. Chtěla jsem lepší pleť a pravidelný cyklus a hlavně, aby se přítel nemusel omezovat, že jo. Gynekoložka mi ji předepsala na mojí žádost, dělala mi krevní testy, všechno běželo, jak jsem chtěla, i když tu pleť mi to nezlepšilo a najednou se objevily bolesti při menstruaci, které jsem do té doby neznala.
    Jednou jsem došla k názoru, že bych chtěla změnit značku a vlastnosti HA. Vyzkoušela jsem a najednou přišly neskutečné změny nálad (rozbrečíš se na autobusové zastávce jen tak), bolesti hlavy atd. Potupně jsem se vrátila k původním práškům a pak už nějak došla k tomu, že je vlastně ani brát nechci.
    Ovšem vážně jsem nečekala, co přijde potom. Absolutně to změnilo přitažlivost s tehdejším partnerem, což podporuje teorii, že pod vlivem HA si vybíráme partnery, se kterými bychom jinak nikdy nebyly! Akné se ještě víc zhoršilo. Cyklus se mi srovnal po 2 letech!!! Konečně jsem strašně ráda, že už jí neberu a současný přítel to velmi respektuje 🙂

  14. Já zatím nemám příběh se „šťastným koncem vysazení“, ale stejně chci přispět. Před antikoncepcí jsem měla obrovské bolesti první den menstruace. Doslova jsem se točila každý měsíc dokolečka, nemohla jsem myslet na nic, než na tu několikahodinovou bolest, bolestí jsem zvracela a nic nepomáhalo, jenom se z toho vyspat. Na ten jeden den jsem byla prakticky vyřazená, maminka mi psala trpělivě omluvenky do školy, ale prozíravě do mě odmítla cpát hormony dřív, než to bylo potřeba. HA jsem začala brát v 18, s prvním přítelem. Teď mi bude 22, s přítelem jsem stále. A na to bych chtěla poukázat, muži vůbec netuší!, co se v nás děje, co to s námi dělá. Partner mě hlídá, vzala sis prášek? Jo, „samozřejmě“ že vzala. Taky hlídá sebe. Připadá mi hrozně úzkostlivý, kromě HA se musíme chránit přerušovanou a občas kondom. Takže otázka, že bych nebrala pilulky nepřipadá z jeho pohledu vůbec v úvahu, neměl by situaci pod kontrolou.
    Na tyhle stránky jsem se dostala přes článek Českého rozhlasu, kde se píše o tom, že chlapci vůbec nepřemýšlí o jiné možnosti ochrany. Pod to bych se podepsala. Co tak vím od kamarádů, tak ženská bez ant. je prostě divná. Bereš prášky? Ok. Cože, nebereš? To jako musím mít kondom? / v horším případě Hm, tak to nic, když nebereš…
    Každý půlrok, co se vrátím od doktora s novým receptem, vysvětluju přítelovi, jak to funguje. Poslední dobou to vysvětluju i všem kamarádům – chlapům okolo. A nakonec stejně přijdou otázky typu A když nebereš ten týden prášky, to i tak neotěhotníš? A za to může to, žes vysadila (na krátkou dobu) antikoncepci, že pořád brečíš, ve dne spíš a v noci nemůžeš spát? A fakt ty hormony tak moc působí? To přece není možný, abys kvůli tomu měla mrtvici nebo něco (ikdyž babička zemřela na embolii v poměrně mladém věku). Ale to je ještě ta lepší možnost, když se zeptá. Častější věc je, že se nezeptá. Oni to přece vědět a řešit nepotřebují, když to není jejich starost. Holky, šiřte osvětu, kde můžete!!

  15. Brala jsem Diane 35 7 let. Měla jsem štěstí (respektive statistika hovoří jasně, tu smůlu má prostě „jen“ malé procento uživatelek) a žádný výrazný problém jsem nezaznamenala. Nicméně po vysazení mi rozhodně BYLO lépe, nemohu popsat přesné proměnné, za 7 let jsem se jistě proměnila i já, jedná se jen o subjektivní pocit. Pevně doufám, že než moje dcera bude ve věku, kdy bude toto téma řešit, HA už bude společensky v úplně jiné pozici, než byla na přelomu tisíciletí, kdy jsem ji začala brát já… doktorka se tehdy tvářila, že je to nejlepší možnost – a mě v mých 17, vychovávaná v úctě vůči autoritám, ještě bez běžného přístupu k internetu, ani nenapadlo protestovat. Popravdě si nemyslím, že doktorka si tehdy byla vědoma škodlivosti HA. Prostě byla jiná doba a za 20-30 let bude probíhat podobná diskuze o něčem dalším… jen se musíme naučit přijímat vývoj a nové poznatky neignorovat. Což bude trvat – u „žezla“ jsou z velké části stále stejní lékaři, kteří před 20 lety věřili, že HA je zázrak a možná některé z nich opravdu těšilo, že můžou dát ženě něco, co jí pomůže (protože tomu věřili) – a najednou jsou obviňováni z ničení zdraví žen – jak rychle každému z nás trvá, než v takovém prostředí přijme změnu? Tím se HA nezastávám, a je mi jasné, že obrovskou (a možná ještě větší) roli hraje lobby farmaceutických společností – prachy, prachy, prachy. Prostě změna bude trvat, ale je dobře, že přišla 🙂

  16. Můj příběh začal v mých 15 letech. Moc si to nepamatuji, ale mám pocit, že já sama jsem HA chtěla začít brát.. Za prvé jsem si myslela, že budu tak nějak „dospělejší“ a hlavně dospěle zodpovědná, když nemám v plánu neplánovaně otěhotnět. Maminka to samozřejmě uvítala, nemusela se bát, že její dcera přijde jednoho dne domů zbouchnutá.. Hlavně jsem si přála, aby mi braní HA zlepšilo pleť, v dospívání jsem to hodně prožívala, pleť jsem měla fakt špatnou a tak po nasazení antikoncepce se má pleť zlepšila, ale stejně ne tolik, jak jsem si představovala…. Pár kilo navíc, zhoršení celuditidy, ale za to jsem měla krásný, pevný a větší prsa, než předtím (hmm proč ne..). Taky mi naprosto vyhovovalo to, že menstruace se dostavovala téměř na minutu a den přesně, což jsem uvítala hlavně v létě, na dovolených a během randění s klukama.. V 19 letech mi maminka náhle zemřela na rakovinu.. V té době jsem si začala svého zdraví vážit víc, než kdykoliv jindy (a často taky než kdokoliv jiný v mém okolí, hlavně vrstevnice), chodila jsem tehdy s jedním starším klukem (teď již bývalý přítel..), který začal můj nový zdravý životní styl velice podporovat, paradoxně mě v té době vůbec nenapadlo vysadit HA v rámci mého nového healthy life stylu.. Uplynul nějaký čas a já si postupně uvědomila, že ačkoliv jsem 100% chráněná před otěhotněním, přestala jsem mít chuť na sex! A to úplně a doslova! Ale s přítelem jsem se samozřejmě milovala dál.. Proč? Možná z lásky? Ze zvyku? Nevím… Každopádně jsem u toho nic necítila a úplně poprvé jsem se začala zajímat o vedlejší účinky HA.. Docela dlouho dobu jsem vysazení zvažovala, pročítala si odborné články na internetu, taky jsem zabrouzdala na pochybné diskuzní fóra.. Samozřejmě se vždy našly dvě skupiny – zarytí zastánci a odhodlaní odpůrci, nicméně pomohlo mi to zvážit pro a proti a jednoznačně vyhrálo PROTI. Po pěti letech braní HA (bez přestávky) jsem ze dne na den vysadila a asi po půl roce jsem si vesele uvědomovala, že jsem vysazení nijak zvlášť nepocítila.. To byl samozřejmě velký omyl (měla jsem ten bordel asi pořád v sobě, nevím…). Po půl roce jsem začala mít výkyvy nálad, byla jsem plačtivá, přecitlivělá, potila jsem se a asi nejvíc mě mrzelo, že jsem přišla o „svá“ krásná prsa (s odstupem času jsem ale stejně dospěla k názoru, že nebyla moje, ale byl to jakýsi pozitivní vedlejší produkt toho bordelu), co bylo nejhorší nedostala jsem menstruaci… Měsíc, dva, tři… Samozřejmě gynekolog mi chtěl píchnout injekci na vyvolání, to jsem zatím odmítla. Neztratila jsem totiž hlavu, pozitivně jsem myslela a věřila, že se to spraví a menstruace se zase objeví. A vyzkoušela jsem čaj z kontryhele. A hle vše se najednou uklidnilo, menstruace se vrátila (Yes! konečně jsem zase zdravá žena) a i ty nepříjemné stavy odezněly. Teď už neberu HA asi 7 let a jsem nadmíru spokojená, mám stálého partnera, který po mě braní HA nevyžaduje (chráníme se jinak a zdravěji) a jsem ráda, že svou každodenní močí nepřispívám do našeho globálního hormonálního akvária! 🙂 A jestli někdy budu mít dceru, o těchto věcech s ní (až přijde čas) budu otevřeně mluvit a pokusím se ji naučit chovat zodpovědně i bez HA. Poslední věc – pokud tento web pomůže při rozhodování byť jen jedné slečně/ženě, která zvažuje vysazení, tak i tak to má z mého pohledu smysl! Přeji hodně síly a zdraví všem. 🙂

  17. HA jsem brala se dvema pauzama 10 let…a pak se zjistilo, ze mam Leidenskou mutaci…a ze jsem ji vlastne nikdy brat nemela!!!!….Bylo to pro mne „pohodlne“ mela jsem konecne pravidelnou menstruaci…a neotehotnela jsem, dite jsem jeste v te dobe nemela v planu…Kdyz jsem HA vysadila, nastalo peklo na zemi..moje telo se z toho davalo vic jak pul roku dohromady, pocinaje rozhazenym cyklem, problemy s pleti konce…a to jsem s pleti v puberte problemy nemela (i v dobe, kdy jsem HA jeste neuzivala)….Vadi mi, ze pojistovny testy automaticky nedelaji…Podstoupila jsem i 8h operaci v dobe, kdy jsem o mutaci jeste nevedela….nastesti v nemocnici automaticky pichaji injekce na redeni krve….V tehotenstvi jsem byla sledovana na hematologii…a ke konci tehu mi uz manzel musel pichat nizkomolekularni Heparin na redeni krve, pokracovali s tim i v porodnici…a nasledne zase my doma jeste cele sestinedeli….Kdyz se na to vse podivam zpetny, kdybych vedela, co vim dnes, i kdybych tu mutaci nemela, HA bych uz uzivat nechtela…je to svinstvo….Jen diky tomu, ze kamaradka cca ve 25letech diky HA prodelala mozkovou prihodu.. a ja v te dobe na sobe pozorovala, ze mam divny tlaky v nohach a ze mi praskaji zilky na stehnech…kdyz jsem to rekla sve gynekolozce…a ona se mne vyptala na rodinnou anamnezu, hned mi udelala testy…a jak byly vysledky prisla mi sms „okamzite to vysadte“…..

  18. Ve 14ti HA na akné, v 16ti letech diagnostikována s „depresí“, doporučena medikace – antidepresiva. Dnes 33 let a mám za sebou pět let emočního, společenského a osobního hororu, za který vděčím tzv. odborníkům a tady tomu koktejlu chemie (kdy těmto pěti letem předcházela lehčí forma projevů, které se ve výsledku z vícero důvodů nahromadily). Má blbost, že jsem šla se smutkem tenkrát v pubertě poradit k psycholožce. I když tu blbost chápu – doma pro „stavy“ nebylo pochopení a byla jsem jen líná, zlá, sobecká, neschopná, člověk na ho*no apod. Bohužel za tuto svou blbost velmi draze platím. Dnes mi vše dává smysl, i to, jak vlastně na ženu může působit stavění hrází přirozeným procesům. JAk už tu někdo psal, změny osobnosti, necitlivost vůči sama sobě atd. Vůči HA a psychofarmakům mám totální psychický blok. Být donucená je znova brát rovná se sebevražda, kdyby jen v psychologickém slova smyslu.

  19. Zdravím slečny, ráda se s Vámi podělím o svoji zkušenost s HA. Užívat jsem ji začala v 15 letech a s půl roční pauzou a jednou změnou ji užívala v kuse 8 let. Nyní to budou dva roky, co „nejsem pod vlivem“, jak tomu ráda říkám, a jsem za to strašně ráda.
    Můj začátek s HA je zcela podobný již předchozím článkům, které jsem výše četla. Již při mé první prohlídce na gynekologii jsem je vyfasovala bez žádných krevních nebo jaterních testů. Prostě jak kdyby jste si šli koupit bonbony do obchodu. U mé prohlídky byla tehdy přítomná moje mamka a takřka bez mého souhlasu nebo vědomí se s doktorem shodli, že antikoncepce je pro mě řešení na všechno – na nepravidelnost cyklu (menstruaci jsem dostala až ve 14, takže bylo celkem jasné, že k nějakým výkyvům dochází), – na mé problémy s velkým krvácením, – no prostě na všechno.
    Od 15 do 19 jsem tak co tři měsíce platila necelých 1000,- za prášky, které jsem vůbec nepotřebovala, protože jsem tehdy žádného přítele neměla. První měsíce užívaní byly pro mě katastrofa:
    – Vyrašily mi takové beďary, že to jsem ještě nezažila
    – Přibrala jsem postupně více jak 5 kilo a po na zadku i prsou se mi objevily strie
    – Musela jsem si tudíž obnovit celý šatník a moje „ženskost“ mě velice trápila a styděla jsem se při každém komentáři na mou postavu na to, že jsem konečně kus ženské

    Zhruba po roce jsem z ničeho nic tyto kila zhubla, protože jsem se odvodnila. Poté jsem žádné další větší projevy nezaznamenala. Až v momentu, kdy jsem se v 19 rozhodla prášky vysadit, jelikož jsem začala být nedůvěřivá a začala si všímat změn v osobnosti a chování. Výsledkem bylo, že jsem celý půl rok nedostala menstruaci a utíkala jsem vyděšená k doktorovi. Ten mi sdělil, že kdybych prášky dále brala, nic by se nestalo a tak jsem dostala druhý typ, prý lepší a vyvolávací injekci pro příchod menstruace.

    V té době už jsem byla se svým přítelem a v průběhu let jsme na toto téma několikrát bavili, ale vždy ho ukončili s tím, že jako studenti vysoké školy si nemůžeme dovolit nějaký průser a taky má obava, že zase nebudu menstruovat se podepsala na tom, že jsem si dál pouštěla jedy do těla. Zlom přišel v momentu, kdy jsme s přítelem začali společně bydlet, což byl náš sen a ze mě se postupně stávala frigidní stará panna, která nejevila zájem o nic a už vůbec ne o nějaké intimnosti. Za zmínku také stojí to, že jsem měla díky nové HA strašné výkyvy nálad před a při menstruaci. 3 týdny jsem v podstatě byla utlumená a po dobu menstruace šlo všechno na povrch, všechny emoce a já byla jako šílená. Takto to trvalo delší dobu a společně s tím jak jsem to přestávala být já sama, jsem příteli oznámila, že s HA končím.

    S odstupem 2 let to oba bereme jako to nejlepší, co jsem mohla udělat. Začala jsem se konečně cítit jako já, neměla už jsem pořád strach z věcí a rozhodnutí, neříkala jsem si na všechno že to není možný a že to raději zkoušet nebudu a budu se dál držet v zajetých kolejích a hlavně nevystupovat z davu, změnily se mi všechny vůně a musela jsem si koupit komplet novou kosmetiku (deodorant, sprcháč), konečně jsem vše viděla reálně a emoce byly více opravdové, jako bych procitla ze snu a konečně se probudila. Samozřejmě, že to neslo své NEvýhody a to, že mám pořád problematickou pleť a potím se v létě více, než kdy dřív. ALE NIKDY už bych si neřekla, že kvůli pleti nebo té pohodlnosti neotěhotnětní to do sebe budu dobrovolně cpát znovu. Ale hlavně i menstruace je pravidelná a popravdě jsem až žasla, jak se sama ustálila do pravidelnosti a s aplikací v mobilu si její příchod stejně můžu kontrolovat.

    Závěrem vám tedy slečny radím, neberte HA pokud nemusíte a pokud ji berete a máte pochybnosti, tak pryč s ní. Budete se cítit lépe a ano, sex je mnohem intenzivnější a více a často si ho užijete. Mimochodem takový žalostný vtip na závěr v podobě mé poslední návštěvy u gynekologa ( pořád mám stejného). Na otázku zda chci předepsat prášky se velice divil mé negativní odpovědi a začal se svým přesvědčováním. Mě jako studentce technické školy řekl, že pokud nebudu prášky nadále brát, tak se za nedlouho taky můžeme potkat v ordinaci znovu s tím, že budu těhotná a že mě jiná budoucnost bez HA nečeká. Dokážete si představit, jak mě to asi vytočilo a bylo to taky naposledy, co jsem tam byla.

  20. Zdravím slečny a ženy, asi nejsem vhodnou osobou psát na tyto stránky, protože mě HA nic neudělala. Přesto nejsem jejím příznivcem. Já jsem ji sice užívala cca dva roky a to na doporučení gynekologa, protože se mu zdálo, že bych měla své cykly zpravidelnit ( mé cykly měli kolem 35 dnů a to je běžné).
    Když jsme se od kamarádky dozvěděla, že HA není tak bezpečná a pak jsem si přečetla příbalový leták, rozhodla, jsem se, že nechci riskovat. Moje důvody proč neberu HA jsou však i etické (kvůli abortivnímu účinku HA) a ekologické, protože zbytky hormonů z HA zůstávají ve splašcích a tím se dostávají do půdy.
    Také jsem hledala jiné možnosti ochrany před početím, než jen používat kondom.
    Našla jsem kurz Symptotermální metody (STM ) podle MUDr. J. Kippleyho a MUDr. K. A. Prema. Na kurzu se učí, jak se poznají plodné a neplodné období (při správném přístupu je efektivnost 99,6 % ) a navíc se tam vysvětluje, že díky pozorování teplot, hlenu a děložního čípku tělo ženu může upozornit na nějaký zdravotní problém.

    Při používání STM jsem s úžasem začala poznávat, co a kdy se v mém těle všechno odehrává. Když jsem začala s hodnocením, podle informací z kurzu, tak jsem u sebe zaznamenala, že bych možná mohla mít v budoucnu potíže s početím ( znaky, že došlo k ovulaci byly velice slabé, což potvrdila lektorka ). Začala jsem se na doporučení lektorky i učebnice STM o sebe více starat ( např. jíst více ovoce, omezit smažené, mít dostatek vitamínů B a E, víc spát, omezit stres). Věděla jsem, že když to nepomůže, tak půjdu na gynekologii na konzultaci. Po 4 měsících se STM jsou známky toho, že u mě došlo k ovulaci jasné a k tomu se mé cykly zkrátily z obvyklé doby 35 dnů na 28 – 30.
    Takže mám ze sebe radost a díky používání STM se o své tělo starám lépe než kdy dříve.
    Protože mě STM metoda přinesla mnoho dobrého, chtěla jsme se o tuto zkušenost podělit.

  21. Brala jsem antikoncepci 12 let. Po vysazení antikoncepce jsem skoro půl roku v kuse špinila, málem jsem se rozvedla, přibrala jsem 10 kilo a nakonec jsem otěhotněla. Teď mám rok a půl starou dceru, normální váhu a vím, že se k tomu sajrajtu nevrátím. Zatím díky kojení nemám menstruaci, ale pokud ani pak nepřijde, další chemkou to řešit nebudu…

  22. Je krasné, že konečne vyplouva na povrch, co je hormonalni antikoncepce za bestii. Mam podobny pribeh, jako vetsina zen tady. Jeste jako naprosto nevyvinute holce mi gynekolozka predepsala HA. Testy krve sice udelala, ale to, ze jsem pilulky zacala brat po prvni menstruaci, kterou jsem v zivote dostala, ji bylo burt. Bohuzel nas nikdo neupozornil na to, co to s telem dela, veci jako plodne a neplodne dny byly neco, co resily zeny za krale klacka, kdy na zemi nebyla „spasa“ v podobe HA. Byl to vlastne takovy standard – je ti 15, jdes k doktorce, ta ti predepise HA. A pokud ne, tak jsi divna, protoze vsechny holky to tak delaly…Nicmene jsem brala HA 7 let. Vysadila jsem ji proto, ze jsem se chtela „ocistit“. Najednou mi zacalo dochazet, o co jsem za tech 7 let prisla. Mela jsem chut na sex! Nemela jsem silene vykyvy nalad, deprese z absolutnich absurdit, najednou jsem nemusela porad brecet. Tohle ale neprislo hned po vysazeni, spise az za nekolik mesicu. Taky se mi zhorsila plet na obliceji, na zadech, na rukou. Co ale neprichazelo cely rok, byla menstruace. Doktorka to chtela resit novymi hormony. Odmitla jsem. Pak prisla na to, ze mam cystu na vajecniku. Operativne mi ji odstranili. Od te doby mam pravidelnou menstruaci. Zazivam projevy plodnych dnu – vajecny bilek, chut na sex…Konecne znam svoje telo! Jsem vyrovnana, spokojena a bez depresi. Na druhou stranu ale nemuzeme zminovat jen ta negativa. Myslim si, ze diky HA je na svete mnohem vice vysokoskolsky vzdelanych zen, manazerek a stastnych rodin, ktere si jednoduse mohly rodinu trochu nacasovat. Ubylo potratu. Ono co si budem nalhavat, holka v 15 jeste poradne ani svoje telo nezna a otehotnet je tak jednoduche. Take me mrzi, ze jsou to prave zeny, ktere podstupuji brani pilulek a staraji se o antikoncepci, namisto vetsiny kluku, kteri se tak maximalne staraji o to, jestli si holka nahodou nezapomnela vzit „prasek“!

  23. Brala jsem HA od 16 do 26. Duvodem byla nepravidelna menstruace. Zadne krevni testy, jaterni testy,nic. Kdyz mi zacala prichazet menstruace ob mesic, doktorka mi zmenila prasky s tim ze je vsechno v poradku. Po dalsich dvou letech opet menstruace jednou za dva mesice a rada doktorky-muzete chodit na injekce na vyvolani. Rozhodla jsem se skoncit a doktorka z toho byla uprimne zaskocena. Prvni dotaz zbel:“vy uz chcete otehotnet??“ Ne nechci. Menstruaci jsem dostala zpatky az po dvou letech. Doktorka chtela resit situaci injekcemi nebo rovnou hormonalni lecbou. Ted uz je to tri roky co neberu HA. Plet se mi jen pomalu lepsi (po vysazeni se mi hodne bolestive osypaly zada,krk,oblicej), vykyvy nalad porad dost velke (ktere jsem pri uzivani nemela). Zmizely zanety, objevily se bolesti pri menstruaci,z acaly padat vlasy. Chut na sex ktera behem uzivani zmizela se stale jeste nevratila…
    Telo se dava dohromady hodne pomalu,ale po 10letech chemickeho zmatku mu musim doprat spoustu casu. Uz nikdy bych znovu brat HA nezacala, konecne chapu mamu,ktera mi to tenkrat hodne rozmlouvala a nikdy s tim nebyla spokojena. Jenze tenkrat to bylo proste „normalni“ a bez rizika otehotneni…

  24. Se svou zkušeností se taky ráda podělím. Pro prášky jsem si byla v 16ti letech, měla jsem přítele a prášky mi přišly jako super nápad a hrozně jsem se na to těšila, když je to samozřejmě tak bezpečné když to mají všichni kolem mě..samozřejmě bez nějakých testů. Už několikrát sem je chtěla vysadit, ale odvahu jsem našla až před 2 měsíci po 4 letech užívání. Velké díky patří všem těmto diskuzím a příspěvkům, které jsem si pročítala a hrozně se těšila na ty změny,které přijdou, že to budu zase skutečně já. Zatím je to teda 2 měsíce ale cítím se přesně tak, jak tu popisuje 85% žen :). Jako bych vylezla ze své ulity a konečně začala vnímat ten svět kolem mě, emoce pocity, ženskost, sex (při užívání HA jsem cítila velkou bolest při sexu a většinou se do toho musela nutit).. první menstruaci sem teda dostala po 42dnech, užívala jsem Gynex a teď piju kontryhelový čaj.. doufám že cyklus bude stejně pravidelným, tak jako byl než sem začala HA užívat (28 dní). I přes tady tyto různé útrapy, které jistě ještě nastanou, jsem opravdu štastná, že jsem to přestala brát.. a chtěla bych poradit všem holkám, co to tu čtou a přemýšlí, jestli do toho jít.. Běžte do toho!! 🙂 a nebojte se, je to fakt super:).

  25. Ahoj! Taky se ráda podělím o zkušenost.
    HA jsem užívala 2,5 roku asi od 17, kdy jsem si našla prvního přítele a začali jsme sexuálně žít. Po pár měsících užívání se u mě objevily neustálé kvasinkové infekce. Začalo to třeba hned po menstruaci, po přeléčení nás obou asi za 14 dní znovu a takhle se to opakovalo. Přítel se léčil vždy se mnou, i když jsem použili kondom, infekce se zase dostavila… doktorka mi vždy jen předepsala krém nebo tobolky, ale z dlouhodobého hlediska to vůbec neřešila. A když jsem se ptala, zda to nemůže způsobovat antikoncepce, jen zavrtěla hlavou, že se s takovým případem ve své ordinaci ještě nesetkala…
    A tak jsem se loni v létě rozhodla, že ji vysadím… kamarádky z toho byly dost v šoku, nemám snad jedinou, která by HA neužívala.. že prý jak spolu chceme spát, když nebudu chráněná a budu to mít nepravidelně! Já se ale pořád stála za svým a na začátku listopadu jsem vysadila….a ejhle! kvasinky okamžitě ustoupily, zlepšila se mi nálada, lidé v mém okolí mi říkali, že už nejsem tak protivná a agresivní. Taky mi dokonce zmizela dlouholetá bradavice na noze, se kterou jsem se nebyla schopná odhodlat na kožní… sice nevím, jestli zmizela díky tomu, ale časově by to odpovídalo.. Teď to je 5 měsíců, co HA neberu, sice mám trochu opožděný cyklus, akné všude kam se podíváš a musíme používat kondom, ale zase mám lepší náladu a klid v duši, že jsem taková… ,,čistá“. 🙂

  26. Ahoj, po přečtení příspěvků a zkušeností ostatních dívek/žen, jsem se rozhodla podělit o svůj příběh také.
    Antikoncepci jsem začala brát cca v 15 letech a to zejm. na úpravu menstruačního cyklu (měla jsem velmi časté menstruace). Něco jsem přibrala, cyklus se upravil, pleť byla super, změny nálad a bolesti hlavy jsem připisovala zejm. pubertě a stresu ve škole. Chuť na sex absolutně nulová, postupem času (do této fáze to dospělo cca po 2 letech) mi to dokonce začalo připadat jako něco absolutně odporného a nechápala jsem, jak to někoho může těšit.
    Ve 21 letech pak přišly šílené bolesti na pravé straně hrudníku, diagnóza- plicní embolie se zánětem pohrudnice (v 21 letech!!!!). Jelikož mi plicní embolie ucpala část krevního řečiště plic, rozvinul se v místě embolizace i těžký zápal plic, léčila jsem se 3 měsíce, málem jsem nepřežila. Byl to kolotoč různých kombinací antibiotik, každý den teploty, jedno období dokonce dvanáctery kapačky denně, strkání hadiček do plic, vysávání tekutiny z prostoru mezi plící a žebry, kde se pořád tvořila kvůli zánětu pohrudnice (a to včetně komplikované drenáže- rychle se roztáhla plíce což způsobilo nesnesitelnou bolest a pocit, že se udusím- kdo nezažil, nedokáže si představit pocit, když nemůžete dýchat a víte, že když se vám dýchat nepodaří- prostě umřete), zvracení z prášků, zadýchanost (nebyla jsem schopna nadechnout se ani natolik, abych se vysmrkala, nebo abych se šla osprchovat).
    Po embolizaci pak na rok prášky na ředění krve s dietou a pořád krevní testy a vyšetření kvůli otékání nohou a rukou, zničená játra a mikroflora z antibiotik (kvůli tomu průjmy, plísně na jazyku atd.) pleť hrůza, zdraví v háji.
    Upozorňuji, že vyšetření na hematologii prokázalo, že NETRPÍM ŽÁDNÝMI PORUCHAMI SRÁŽLIVOSTI KRVE- embolie tedy byla způsobena čistě a pouze užíváním antikoncepce a to i přesto, že jsem používala drahou ,,kvalitní“ antikoncepci. Ráda bych tedy upozornila na to, že mezi antikoncepčními přípravky nejsou velké rozdíly, jestliže vám někdo bude tvrdit, že dražší je lepší, nebo že novější antikoncepce mají menší riziko vzniku poruch srážení krve, NEVĚŘTE!
    Pokud si můžete vybrat (jakože můžete, protože nikdo nikoho nemůže nutit aby toto bral, a jestli Vás partner nutí, vykašlete se na něj, protože mu na vás pravděpodobně příliš nezáleží), neberte to, prosím. Nestojí to za to. Vím, že si spousta lidí řekne to se mi nestane, to se mne netýká. Věřte, že toto jsem si říkala taky…

  27. Před lety jsem patřila (i díky masáži od lékařů) k velkým zastáncům hormonální antikoncepce, kterou jsem brala od svých 16 let. Přinesla mi svobodu v sexuálním životě s partnerem, zmírnila do té doby nesnesitelné menstruační bolesti a silné krvácení a jako mladá holka, která každý druhý víkend jede někam do lesa pod stan, jsem byla ráda, že můžu menstruovat jednou za čtvrt roku.
    Prozřela jsem v zásadě náhodou. Po šesti letech nepřetržitého braní HA, ve 22 letech, jsem si zapomněla u doktora vyzvednout nové balení, nestihla se včas objednat a musela jsem tak na měsíc vynechat. Nové plato HA se začíná brát vždy v první den menstruace, takže jsem na ni čekala, abych se k užívání mohla vrátit. Jenomže menstruace za měsíc nepřišla. Ani za dva měsíce, ani za tři. Bylo mi jasné, že tělo se musí asi srovnat po těch hormonech, ale 3 měsíce už byly dost dlouho.
    Navštívila jsem tedy lékaře, který mi řekl, že je to tím, že jsem hubená (vážila jsem a dodnes vážím asi 49kg) a že mi může píchnout něco na vyvolání menzes. To mi bylo divné, protože jsem byla hodně hubená celý život a v pubertně jsem menstruaci normálně měla a i při braní HA jsem pravidelně krvácela. Na můj dotaz, zda to nemůže být způsobeno tou antikoncepcí, se mi skoro vysmál, že to je nesmysl a ať hodně jím, ať přiberu a kdyby menstruace nepřišla do tří měsíců, mám se objednat na to vyvolání.
    Po této návštěvě jsem se začala pídit po informacích, protože mi to bylo divné a doktorova slova ve mě nevzbuzovala důvěru. A dostaly se ke mě děsivé příběhy žen, které se po HA staly neplodnými, zjistila jsem, že jako kuřačka si s HA koleduju o trombózu mnohem více, než nekuřačky, ale nikdo mi to nikdy neřekl a hlavně a především, že měním těmi prášky nejen svoje tělo ale i svoji psychiku. A že vynechání menstruace na celé měsíce je po vysazení HA naprosto běžné a zažily to spousty žen – takže mi můj lékař lhal.
    Menstruace se mi vrátila až po 8 měsících (a s přibráním to nijak nesouviselo, vážím pořád stejných 49kg), cyklus jsem měla velice nepravidelný a trvalo asi 2 roky, než se ustálil. Všimla jsem si i jných změn na sobě, hlavně po psychické stránce. Při braní HA jsem měla často v noci strach, spala jsem při rožnuté lampičce, bála se doma sama. Tohle po vysazení zcela zmizelo. A od kamarádky, která HA také vysadila, jsem zjistila, že se jí stalo to samé. Takže za mě už HA ani za nic na světě.

  28. HA jsem začla brát v 16 letech po roce braní Provery, jelikož se mi nikdy nedostavil pravidelný cyklus. Věděla jsem kulový, věřila jsem doktorům, nijak mě nevyplašilo, že mi neudělal ani krevní obraz, nic. Prostě tumáš lentilky, pak budeš krvácet a spraví se ti pleť. A člověk si zvykne a je to pohodlný a jak jsem jí měla tak dlouho, ani mě nenapadlo přemýšlet nad možnými psychickými následky. Po jednom rozhovoru s kamarádkou, která čerstvě vysadila, jsem se hecnula, že to udělám také a že si aspoň snad pořeším ty svoje problémy z puberty, které jsem těmi prášky léta překrývala. Nadchnula jsem se rychle pro myšlenku učinit své tělo přirozeně funkčním. Okamžitá euforická změna nálady, chuť na sex taková, že to bylo až zvířecí, nádhera, jen ten menses se prostě nedostavil. Takže jsem byla drobet vyděšená, co je s mým tělem špatně, nový doktor odmítal komentovat rizika života bez menses, nijak se tím nerozrušoval s argumentem, že ve středověku byly ženský furt těhotný a tim pádem skoro nemenstruovaly a tak je to přece v pohodě, ono také mezi námi na co by se snažil pomáhat někomu, kdo nechce HA a ještě řiká, že chce zkusit bylinky. Pche. Pacienti s vlastním názorem, takové nechtějí. No tak jsem se na doktora vykašlala a zklamaná přístupem medicinské obce jsem opravdu šla za bylinkářem a homeopatkou. Jo, vím, že to druhý je jen síla sugesce, ale účel světí prostředky. Prostě dva roky šílených alternativních pokusů bez valných výsledků mě dohnaly zpět k lékařům, tentokrát jsem si našla dobrou, kterou jsem si oťukala, jestli bude mít moderní přístup a uznávat existenci rizika hormonů a nedělat ze mne blbce. Ta mne okamžitě prohnala vyšetřeními odshora dolů, výsledkem pochopitelně mírné PCOS, o kterém se mohlo vědět už od mých 15, stačilo udělat krevní testy, žeano. Po diplomatické domluvě jsem přistoupila na 6 měsíců braní antiandrogenní Jeanine s tím, že to pak zkusíme vysadit, jestli se to porovná. Jeanine byla neuvěřitelná HA, takový magor jsem jaktěživ nikdy předtím nebyla. Hysterická podrážděná kráva, neustálé problémy s kvasinkami a laktobacilem, dokonce další gynekologický problém, který snad ani nekomentovat. Po vysazení zase klídek. Jediný problém je ten, že po roce klidu účinky snížení androgenů začínají mizet a já už se předem děsím, co budu muset zkoušet dál. Jsem neuvěřitelně naštvaná na farmaceutický průmysl, že v 21. století očividně pořád nevynalezli alespoň udržovačku, která bude obsahovat jen hormon snižující androgeny a nebude to HA, která má v sobě hormony, které opravdu nepotřebujeme do těla cpát. Vždyť se to týká každý osmý ženy, to přece neni vzácná problematika. To je takový problém snížit androgeny, aniž bychom lupaly antikoncepci? Jsem naštvaná. Mimochodem ženský, alternativy ochranyexistují, spermicidní gel sice nemá stoprocentní spolehlivost, ale s trochou opatrnosti je super volba.

  29. Ahoj, četla jsem článek zveřejněný stránkou radia Wave (zřejmě prezentovaný v časopisu Respekt) a tak přispívám svým příběhem… asi od patnácti jsem škemrala o antikoncepci, myslela jsem, že pak odezní problémy s akné.. Mamina byla rozumná a vymlouvala mi ji. Přišlo jí to brzo. Stanovila tedy podmínku, že nejprve musím mít sexuální vztah. Po sedmnáctých narozeninách jsem konečně dostala povolení začít JI brát a lékaři mi s nadšením nacpali nejnovější super zázračný pilule, po kterých se zbavím akné (které už zatím pomalu mizelo), ochrání mě před rakovinou a vůbec – měli být prostě zázračně skvělý. Namísto toho jsem se zas opupínkovala jak čerstvý puberťák a první měsíc krvácela jak tele na porážce. Dostavily se snad naprosto všechny vedlejší příznaky (kromě smrti, infarktu a trombozy). Rozhodilo se mi zažívání, břicho jsem měla jak těhotná, a především se dostavily strašné deprese a intenzivní nutkání k sebevraždě. S tímto mi lékař na další měsíc předepsal jiné pilule, silnější, které mi měly sedět líp. Obtíže ustoupily, ale za chvíli se začaly zase vracet. Třetí měsíc jsem si další (již třetí typ předepsané antikoncepce) nevyzvedla a přestala ji brát. DVA MĚSÍCE UŽÍVÁNÍ stačily k tomu, abych měla dodnes problémy. Těžko jsem se zbavovala potíží se zažíváním, depresivních a úzkostných stavů a myšlenek na sebevraždu. Všechno přerostlo až v anorexii a kolaps organismu. Teď je tomu 10 let, co jsem závislá na antidepresivech a léčím se na psychiatrii. Pokusy o vysazení antidepresiv nedopadly nikdy úspěšně. K lékům, chemii a západní medicíně mám odpor. Bohužel jsem teď paradoxně díky lékům na lécích stále závislá. Z anorexie jsem se dostala. Hlava se už asi nikdy úplně nevyléčí, ale jím a vypadám normálně. Zkušenost to byla krutá a trpěla tím celá rodina. Potíže se zažíváním mám stále. Středoškolský léta jsem si dost protrpěla a až na vejšce se dala víc do kupy. Bohužel v té době jsem rovněž prodělala mimoděložní těhotenství a přišla o polovinu ženských orgánů díky srůstům ve vejcovodech a celé břišní dutině. Poté mi bylo ještě diagnostikováno předrakovinné bujení 2. stupně na děložním čípku. Těžko říct, na co všechno z toho měla antikoncepce vliv.. Odstranění zbylých prorostlých reprodukčních orgánů i děložního čípku jsem s důrazným NE odmítla a zbavila se potíží sama vyřešením problémů ve vztazích. Vždy když si vzpomenu na ty roky, připadá mi to strašně vzdálené, jako v minulém životě, ale přitom mne to pokaždé rozbrečí, i teď.. Vnímala jsem to ze začátku jako trest, nebo nechtěný osud, nespravedlnost… dnes už to vnímám jinak .. tato zkušenost mě přivedla k ,,alternativní“ medicíně. Ke knížkám o psychice, o psychosomatice, blíž k přírodě, k samoléčbě a práci sama se sebou. Poznala jsem úžasné lidi. Považuji za velké štěstí, že jsem díky tomu měla šanci uvědomit si důležitost věcí, které bych jinak neviděla. Přehodnotit priority. Vrátit se blíž ke kořenům a začít se na věci dívat jinak. Díky depresím jsem si studium vysoké školy prodloužila o tři roky, ale za rok bych měla končit a pracuji na tom, abych mohla vysadit i antidepresiva a s léky už nemusela mít nic společného. Přes to všechno nelituju ničeho co se stalo. Myslím, že jsem díky tomu dnes jinde než bych byla a jiná než bych byla, dívám se na věci jinýma očima. Od sklonů k sebevraždě jsem ustoupila právě díky studiu psychosomatiky. Např. díky knihám Luisy Hay a zákonům metafyziky. Začala jsem věřit v tyto principy a zákonitosti toků energie a začala jsem to také sama zkoušet a ono to skutečně začalo fungovat. Respektive fungovalo to i předtím jen neřízeně, neuvědomovala jsem si to. Proto mohu vřele doporučit…

  30. Hormonalni telisko Mirena jsem nasadila v roce 2016 listopad, leden 2018 jsem skoncila na antidepresivech… nevnimam to jako pricinu, ale spis jako fakt ze jsem mela sklony k uzkosti uz predtim, k nespavosti, ale vzdy jsem si dopomohla sama k tomu to ‚‚rozchodit‘‘, ale rok 2017 byl strasny, jako by nekdo umocnil tyhle pocity, stavy o 1000x vys… v lednu 2018 mi propukla i koprivka, stalo se to psychosomaticke, tak jsem to zacla resit, dosla jsem si k dr cinske mediciny a ta mi mezi dvermi rekla ze pokud nemenstruuju vubec, tak to muze byt jeden z hlavnich faktoru, nu zasla sem jeste ke svemu lekari, kapacita v praze, byt s cinskou medicinou nesouhlasi, na tomto se jednoznacne shodl, musi ven… az za par mesicu kdy se mi podarilo srovnat diky antidepresivum stavy jsem si dosla ke gynekologovi, ten mi rekl, ze si nemysli ze by to mohl byt faktor, vzdyt hormon pusobi lokalne / ale to ze se vam zmeni plet, vlasy atp. mi moc lokalni neprijde/ a pres moje rozhodnuti mi to vyndal, ulevilo se mi, mozna symbolicky… pak prisel strasny propad opet, zas ta bezmoc… pak mi doslo, ze telo dostalo sok asi z toho vseho tak se rovna… uz jsou to 2 tydny a ja se citim lip, mnohem lip a tesim se az se mi vsechny cykly vrati do poradku a ja budu moct zacit vysazovat postupne antidepresiva… bylo to peklo a uz nikdy vic.
    Pred par dny jsem hledala clanky na cizich webech a zeny tam presne popisuji to same : agrese, zmena chovani, nespavost, uzkosti…. nevim prave jak to zaradit, ale vim jedno – rozhodne to prohloubilo uzkosti natolik, ze uz jsem si sama nedokazala pomoct.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *